The Potions Master ✔ (CZ)

#11 Relikvie

Ještě dlouho potom jsem se usmívala, jako smyslu zbavená. V hlavě jsem neměla nic jiného. Jen - on mě políbil, on mě políbil, on mě políbil... Znamenalo to, že jsme spolu? To jsem si ani nedokázala představit. Najednou se mi zatočila hlava, až jsem musela zastavit (byla jsem na cestě na snídani) a opřít se o stěnu. Proti mé vůli se mi zavíraly oči...

-Snape

Byl jsem na cestě na snídani, když jsem ji uviděl, jak se sesunula k zemi. Zrychlil jsem krok. Byl jsem už u ní a natáhl k ní ruce.

„Je vám něco? Co se stalo?" ptal jsem se, ale nevypadalo to, že mi odpoví. Nejspíše omdlela.

Vzal jsem její hlavu do svých dlaní a otočil ji obličejem k sobě. Měla pevně zavřené oči. Jakoby násilím.

Najednou je zprudka otevřela, až jsem sebou cuknul. Její pohled byl jiný než vždycky. Byl jako tehdy ve třídě, kdy měla první výpadek. V tu chvíli mi došlo, co se děje.

„To je ale náhoda!" začala se zvedat ze země. „Zrovna jsem za tebou chtěla jít." Položila mi ruku na tvář: „Tolik si mi chyběl." Dívala se na mě téměř hladovým pohledem. Málem jsem se v něm ztratil. Taky mi chyběla. Ale dost. Vždyť mi utekla s tím Potterem, tak co to má znamenat? Vrátil jsem se zpět do reality.

„Co se to sakra děje?" Vyslovovat jsem zřetelně slovo po slovu, aby viděla, že to myslím vážně.

Její výraz zvážněl a spustila ruku: „No jo, já jsem ti to ještě stále neobjasnila. To bych měla začít, abychom to stihli."

Pozorně jsem naslouchal. Byla jí tak moc podobná! Jak to bylo možné?

„Jak si jistě poznal, jsem Lily. Teda vlastně nejsem. Tohle je Zoe," zvedla ruce a ukázala na „svoje" tělo, „ale já skrz ni mohu mluvit. I když je to velmi těžké, stojí mě to hodně sil, nevydržím to moc dlouho a jde to jen někdy. Takže abychom přešli k věci." K jaké věci?

„Nesmíš být na Voldemortově straně. Musíš ho zabít." Koukal jsem na ni a přemýšlel, jestli slyším správně.

„Zabít ho? A jak asi? A proč vlastně? Brumbál to má pod kontrolou. My máme jistou... dohodu."

„No právě. Brumbál to pod kontrolou nemá! Jestli nic neuděláš, bude to spoustu kouzelníků i lidi stát život. Včetně jeho, tebe a není vyloučeno, že i jí." Zoe je v nebezpečí? Zemře? Jak? Proč?

„Jak tomu mám zabránit?"

„Vlastně to není tak složité. Je tu jeden způsob. Pán smrti by mohl být dost silný..." Pán smrti?

„Pán relikvií smrti?" Co?

„Vidíš, že víš, o čem mluvím! Ano pán relikvií smrti.

Stačí, když je budeš všechny tři mít

a nejhoršího z čarodějů porazíš.

Potlesk ještě dlouho bude ti v uších znít,

až je všechny zachráníš.

„Ano, tak praví proroctví." Upřímně mi to jako proroctví neznělo.

„To se lehko řekne, ale kde bych asi tak vzal všechny relikvie? To se ještě nikomu nepodařilo!"

„Vlastně je máš všechny na dosah. Jednu má můj syn. Zdědil ji po svém otci. Neviditelný plášť. A zbylé dvě má Brumbál." Cože? Všechny tři jsou v Bradavicích?

„To není možné! Kde se tu vzali?" Nechápal jsem.

„Bohužel víc ti toho říci nestihnu. Začíná opět získávat vládu nad svým tělem. Doufám, že uspěješ." Podívala se na mě pohledem, jako by toho věděla víc, než já, což byla zřejmě pravda, a oči se jí zavřely a vzápětí zas otevřely, ale tentokrát to nebyla Lily, ale Zoe.

„Co se stalo?" koukala na mě vyděšeně. „Proč jsem na zemi?" Uvědomil jsem si, že má pravdu. Stále byla na zemi. Stoupl jsem si a pomohl jí na nohy.

„Měla jste další výpadek." Pohlédla na mě a vyděšeně se rozhlížela okolo sebe. Zřejmě, jestli to někdo viděl a slyšel. Naštěstí nikde nikdo nebyl. Všichni stále snídali.

„Říkala jsem zas ty... věci?" Rozpačitě se začervenala. Slušelo jí to.

„Ne," odpověděl jsem rychle, „a vlastně už vím, proč se to všechno děje."

„A proč?"

„Mámeúkol."

Trochu kratší, ale snad to nevadí. Už jste se konečně dozvěděly, jak to je, tak jaký na to máte názor?

-Pája