V 17. století se společnost postupně odprošťuje od středověkého pojetí vlkodlaka a taktéž od hromadných poprav a pronásledování. Rozšiřuje se myšlenka vytrhující lid z představy, že každý podivínský člověk je nadpřirozené monstrum a ďáblem ovládané zlo. Poprvé v dějinách uvažuje společnost o vlkodlactví jako o psychotickém chování a mentální poruše, a tak jsou postižení lidé namísto popravy a mučení stále častěji posíláni na léčbu do klášterů (to, že "léčba" v této době však rozhodně neznamenala to, co znamená dnes, si lze domyslet, jak bylo s postiženými zacházeno a v jakých podmínkách žili).
Lidé se také snaží vysvětlit si jevy, jenž se udály v minulosti i co se dějí nyní, racionálně. S novými filozofickými směry směřujícími svou pozornost k přírodě a k člověku, přicházejí doktoři a učenci s mnoha různými vysvětleními vlkodlactví.
Kromě toho, že jde o klinickou lykantropii, se objevuje také teorie, že člověk jinak zdravého rozumu podlehl halucinacím, během nichž vykazoval podivné chování. Čarodějnice, které údajně měly proměňovat lidi ve vlkodlaky pomocí lektvarů a mastí, se velmi dobře vyznaly v bylinách, a používaly také rostliny s halucinogenními účinky, jako například semena vlčího máku nebo opium, oměj zpomalující srdeční činnost nebo rulík zlomocný. V kombinaci se zaříkáváním a vytvořením mystické atmosfry během obřadů, takto zdrogovaný člověk, jemuž se začaly dostavovat příznaky otravy, jakmile jed pozřel či se mu po vetření do kůže dostal až ke krevnímu oběhu, skutečně mohl snadno uvěřit a nabýt pocitu, že se mění v zvíře. Dostavovalo se pomatení, euforie, divoké vybuzení a přeludy.
Existuje rovněž teorie, že halicinace způsobilo houbové onemocnění žita, které bylo hlavním zdrojem obživy rolníků ve středověku. Po konzumaci žitného chleba, v němž se vyskytoval tento fungus, mohlo dojít k halucinacím podobného typu jako po konzumaci LSD - člověk mohl najednou vidět druhou osobu jako vlkodlaka, nebo naopak jím sám mohl být.
ESTÁS LEYENDO
Lži, mýty a teorie vlkodlaka
No Ficción"Stydím se, stydím, že wattpad zahlcuji další tuctovou rádoby naučnou knihou o vlkodlacích... proto ji, prosím, neberte příliš seriózně." - citace z úvodu Moje malá prokrastinační knížka, zatímco si předepisuji kapitoly k Deníku Lykantropa. :) Kapit...
