Kluk Ze Snu 2 [DOKONČENO]

Kapitola 14 - Nejsem v bezpečí...

Celý večer jsme se s Petrem koukali na seriály. Seděla jsem mu na kolenou a tulila jsem se k němu. Byl to prostě zase jeden z těch úžasných večerů s tím nejdokonalejším klukem na světe. Když jsme se potom dívali na poslední film, byl to nějaký hodně romantický film, začal mě Petr líbat. Přijímala jsem jeho polibky a oplácela jsem mu je. Klekla jsem si na jeho kolena, prsty jsem mu zabořila do vlasů a on mě začal líbat mezi prsama. "Ehm ehm!" ozvalo se najednou. Rychle jsem se od sebe odtrhli. Ve dveřích do obýváku stál Matúš. "Kto ti dal klúče?" osopil se na něj Petr. "Nechal si ich pod rohožkou, predsa som si písal, že dnes u teba prespím." "Bohá.." plácnul se Petr o čelo. "Ale nebudem vás rušiť, pokojne pokračujte." zvednul ruku a pomalu odešel z obýváku. "Nemusíš, rovnako už sme skončili a pôjdeme spať." zavolal ho se smíchem Petr a ještě mu rozložil gauč. Já jsem si šla lehnout do vany. Napustila jsem si jí celou horkou vodou, přidala jsem bublinky a pomalu jsem si do ní vlezla. Cítila jsem se jako v nebi. To už se ke mě přidal i Petr. Polehávali jsme každý na jedné straně vany a užívali jsme si tu teplou vodu. Pomalu jsem zavřela oči.....

Probudila jsem se v posteli. Petr už byl nejspíš zase ve škole. Promnula jsem si oči a šla jsem do koupelny. Po sprše jsem si stoupla před šatnu a začala vybírat, co si na dnešek vezmu. Nakonec jsem si vybrala šedé tričko s náprsní kapsičkou, světle modré, uplé džíny a bíle Conversky, malinko jsem se nalíčila (dala jsem si jen pudřenku, světle hnědé oční stíny a řasenku) a sešla jsem dolů do kuchyně. Nejdřív jsem dala žrádlo Charlimu, potom jsem si z ledničky vzala rohlík se sýrem a šla jsem si ho sníst k televizi. Najednou mi na mobil přišla esemeska. Neznámé číslo. A její obsah mě celkem vyděsil. "Pomsta bude sladká! ""Co chceš!? "odepsala jsem. Odpověď nepřišla. Ve stresu jsem se kousla do rtu. Zkoušela jsem ještě několikrát na to číslo napsat, ale pořád neodpovídal. Dostala jsem strach.

Pohled Petra: Vďaka bohu. Dneska nám v škole odpadla posledná hodina, takže som mohol byť s Klaris doma skôr. Keď som prišiel domov, všade bolo hrobové ticho. Pomaly som zavrel dvere, vyzul sa a išiel smerom do obývačky. Opatrne som do nej nakukol. Klaris ležala na gauči a plakala. "Zlato? Stalo sa niečo?" povedal som celkom ustaraným hlasom, prisadol som si k nej a ona mi hneď padla s plačom do náručia. "Tak, čo sa stalo?" začal som ju hladkať po ramene. Len mi ukázala mobil. "Neboj. Nič sa nám nestane. Sme v bezpečí." utešoval som ju. Nepomáhalo to. "Ne, nejsme v bezpečí." pozrela sa na mňa cez slzy. "Ja tu pre teba vždy budem. Vždy ťa budem chrániť. Nech sa deje čokoľvek." dal som jej pusu do vlasov a trošku viac som ju stlačil v objatí. Najednou som si ale uvedomil, čo keď klamem? Čo keď tu pre ňu vždy nebudem? Čo, keď sa jej niečo stane? Kusol som sa do pery. To už som si všimol, že sa na mňa Klaris pozerá. "Děje se něco, zlato?" opýtala sa ma. "Nič." zaklamal som a snažil som sa to dobre zahrať, aby mi uverila. "Mám kdyžtak zavolať políciu?" rýchlo som zmenil tému. "Prosím, ne. Jen bys to tím zhoršil." poprosila ma a aj sa usmiala. Pokýval som hlavou, pustil som ju a šiel som dať renderovať to video.

*druhý den v Hradci Králové*

Pohled Klaris: "A nyní na pódiu přivítejte Expla a Klaris!" zakřičel Premi přes celou halu a my jsme byli dvěma rychlými kroky na pódiu. Petr nás rychle představil, měli jste vidět ty vraždící pohledy Petrových fanynek, když oznámil, že spolu chodíme a ještě mě dokonce před všemi na pódiu políbil, a potom už pustil to video. Vůbec jsem se ale nedívala na to video. Sledovala jsem spíše výrazy návštevníků. Kupodivu byly celkem pozitivní. To už video přešlo na mojí oblíbenou část. Na začátku jsme si totiž určili, že ten kdo vyhraje (uhádne dřív víc youtuberů), musí tomu druhému, který prohrál, dát nějaký úkol, který musí splnit. Prohrál Petr a já mu zadala, aby snědl kus citrónu. A věřte mi, ten jeho výraz jste nechtěli vidět. Bylo mi ho i trošku líto.

Video skončilo a my jsme se setkali s velkým aplausem. Potom následovaly dotazy. Většina lidí se ptala, jestli spolu budeme ještě něco točit, že nám to spolu strašně sluší. Když tahle otázka zazněla, cítila jsem, jak mi do tváří stoupá červeň. Petr odpověděl, že určitě, když se jim tak líbí. Potom jsme se rozloučili a vrátili jsme se zpátky do backstage. Následovala autogramiáda a focení ve fotostánku. A lidi dokonce přicházeli i ke mě, žádali si ode mě podpisy nebo se se mnou fotily. Nakonec sláva není tak špatná, jak jsem si myslela, řekla jsem si v duchu, když jsme se potom večer vraceli do Prievidze.
-----------------------------------------------------
Původně jsem o tom turné v Hradci chtěla udělat samostatnou kapitolu, ale jak jsem později zjistila, neměla jsem tam moc co psát(kromě toho co jsem napsala sem), takže proto jsem to napsala sem. ;) :D BTW už 13k shlédnutí!!!!! :333333 Roste to šíleně rychle! :DD :33