Kluk Ze Snu 2 [DOKONČENO]

Kapitola 10 - Slzy a vodnice

"Slečna, vy už ste jeden a pol mesiaca tehotná." oznámil nám doktor. Překvapeně jsme na něj s Felan koukaly. "To....to jako...vážně?!" zmohla jsem se konečně na slovo. Doktor s úsměvem přikývl. "A ak sa smiem spýtať, kto je ten šťastlivec?" zeptal se mě ještě. "Peter Altof. Leží tu u vás na pokoji 12." pípla jsem. Doktor jen pokýval hlavou a řekl, že už můžeme odejít. Když jsme vyšli z ordinace, málem jsme se srazily s Matúšem. "Čo tu robíte tak skoro? Všade vás hľadám, ani na mobil mi nie ste schopní odpovedať!" řekl trošku podrážděně. "Museli sme sem ísť." opáčila Felan a hodila na něj omluvný pohled. "Prečo?" zeptal se. "Já.....já.......jsem v tom!" pípla jsem. "Čože?!" podíval se na mě. "Jsem těhotná!" řekla jsem dost nahlas a Matúš na mě začal zírat s pusou dokořán. "A teraz to ideme oznámiť Petrovi." doplnila mě Felan. Konečně se Matúš vzpamatoval z toho šoku a vydal se s náma za Petrem.

Když jsme přišli na pokoj, kde Petr ležel, byl Petr vzhůru a i se na nás usmíval. "Ahoj!" pozdravili jsme ho sborově. "Tiež vás rád vidím!" odpověděl nám a trošku se odsunul, aby mi udělal místo na sezení vedle něho. Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. Už, už jsem otevírala pusu, když do pokoje vešel ten samý doktor, od kterého jsme před chvilkou s Felan odešly. Mile se na nás usmál a řekl: "Gratulujem vám! Budete otec!" Petr se na něj nejdřív nechápavě díval. "Jsem těhotná." zašeptala jsem. "Môžete nás nechať na chvíľu osamote?" řekl Petr, když se vzpamatoval a všichni, Felan, Matúš i doktor byli ve vteřin pryč. Podívala jsem se na něj. Všimla jsem si, jak mu z očí pomalu po tváři tečou slzy. "Ty snad nejsi šťastný?" utřela jsem mu je a podívala jsem se mu do očí. "Ja .... ja .. neviem či to zvládnem, byť otec." Objala jsem ho kolem krku. "Ty to zvládneš! A kdyžtak nám pomůžou Matúš a Felan." zašeptala jsem mu do ucha. Hned mu bylo líp. Sice ještě pořád brečel, ale už to byly slzy radosti. "Môžeme?" ozval se ze dveří Matúš. Přikývli jsme. "Inak, volal mi Tom z ZRGames, že sme pozvaní na Videocamp. A Klaris tam môže ísť s nami." oznámil mě a Matúšovi. "Ak chceš." podíval se na mě se zdviženým obočím. Nadšeně jsem přikývla.

Večer jsem byla domluvená s Matúšem, že u něj přespím, protože mě to v kumbálu už nebavilo a navíc tam spala Felan. U něj doma jsem si nejdřív jen povídali. Matúš po chvíli vytáhl vodnici. Nabídl mi, ale já jsem odmítla. Ne, že bych vůči vodnici měla nějaký odpor, ale mnohem radši bych si ji dala s Petrem. "Stále na neho myslíš?" zeptal se mě po chvíli a z úst mu šel bílý kouř. Zakývala jsem hlavou. "A mám i trošku strach." pípla jsem. "Z Fajtiikka?" vydechl opět bílý oblak kouře. "Z něho až tak ne. Z něčeho víc." pohladila jsem si svoje, zatím ne moc velké, břicho. "Co když se něco pokazí? Já ho nechci potratit!" Měla jsem slzy na krajíčku. Ucítila jsem, jak kolem mě Matúš ovíjí své ruce. "To bude v poriadku." Cítila jsem z něj Petra a to mě uklidnilo. Šli jsme od sebe, já jsem po chvíli šáhla po vodnici a taky jsem si dala. Ze začátku jsem z ní sice dost kašlala, ale po chvíli jsem si na to zvykla.

Kouřili jsme ještě asi tak do jedenácti a potom jsem šli spát. Matúš usnul jako první. Já jsem ještě napsala pár zpráv Petrovi a taky jsem usnula. Ve spánku jsem si prsty přejela po břiše. Ten pocit, že se ve mě nachází potomek mě a kluka z mého snu mě zahřál a vykouzlil mi úsměv na tváři.

------------------------------------

Ano, dámi a pánové(spíš dámy, protože pro chlapce asi tenhle příběh moc není :DDDDD), je to tak! Klaris je těhotná!! A děkuju za 8k shlédnutí! Je neskutečný jak rychle to leze nahoru! :33