Kluk Ze Snu 2 [DOKONČENO]

Kapitola 4 - Překvapení

Pohled Petra: A bolo to tu. Maturity. A aj keď som sa učil ako to len šlo, bol som neskutočne nervózny. A navyše ma to ráno aj celkom bolela hlava. "Už jdeš?" ozvala sa rozospatá Klaris z postele. "Jo." odpovedal som jednoducho. "Tak hodně štěstí." pritiahla si ma k sebe dvoma prstami a pobozkala ma na špičku nosa. Ja som jej ten bozk oplatil a zamieril som k dverám. Tam som si obul svoje klasické čierne Conversky, obliekol som si na seba čierny kabát a vyrazil som z bytu. Pred domom už na mňa čakal Matúš. "Čau." pozdravil ma a ja som len kývol hlavou. "Hádam, si nervózny?" zdvihol obočie a ja som len pokrčil plecami. Matúš do mňa po chvíli strčil ramenom, čo ma asi malo povzbudiť. Ale nepovzbudilo. Ikdyž po chvíli som sa málinko pousmial. Spomenul som si totiž na Klaris a na jedno prekvapenie, čo som pre ňu na ten večer pripravoval. Cesta nám ubehla nečakane rýchlo a za chvíľu sme boli u školy. Obidvaja sme synchronizovane vošli dnu a hneď sme zamierili do šatní, kde sme sa vyzuli, zložili si kabáty a odišli sme do miestnosti kde sa maturitnej skúšky konali.

Pohled Klaris: Celý den jsem na Petra myslela, aby ty maturitní zkoušky dal. Pořád jsem chodila po pokoji, koukala se z okna, jestli už náhodou nejde, zkoušela jsem mu i párkrát napsat, ale nic. Konečně asi po pěti hodinách čekání jsem ho z okna zahlédla. Nešel ovšem do domu, šel do kumbálu a nesl si takovou velkou igelitovou tašku. Celkem mě zajímalo co v ní je. Ale po chvíli jsem na ni zapomněla a pokračovala jsem v čtení své oblíbené knížky. Zbytek dne se Petr vůbec neukázal doma. Byl pořád v kumbálu. Co tam tak dlouho dělá? Zase jsem začala mít ten samý pocit, jako včera. Že Petra vůbec nezajímám. "Skoro celej den je jen v kumbálu." napsala jsem po chvíli Elišce. "Co víš? Třeba tam něco chystá. :D" "No jedině nějaký video. :P" odepsala jsem a přesně v tu chvíli se rozlétly dveře pokoje, dovnitř vběhl Petr, vzal si něco ze skříně a zase zmizel. "Teď si tu pro něco byl. Asi pro nějaký oblečení." napsala jsem hned Elišce.

18:05. Petr stále nikde. Ležela jsem na posteli a víčka očí my malinko padaly únavou. Vtom mi zavrněl mobil, že mi přišla nová esemeska. Byla od Petra. "Rychlo si obleč niečo spoločenské a bež do kumbálu." Naco společenské oblečení v kumbálu? Ale co. Rychle jsem si teda oblekla černé mini šatičky, vlasy jsem si dala do drdolu, dala jsem si řasenku, rtěnku a pudr, obula jsem si černé lodičky a vyšla jsem ke kumbálu. (Pusťe si písničku v médiích ;) :D) Už zdálky jsem slyšela tu nejkrásnější zamilovanou písničku, "Thousand Years" od Christiny Peri. A je jenom jeden člověk, který ví, že je to moje oblíbená zamilovaná písnička. Když jsem došla ke kumbálu, otevřela jsem dveře a....zůstala jsem stát jak solný sloup. Všude po kumbálu bylo šero, jedniným zdrojem světla byly malé svíčky, které byly po kumbále různě rozmístěné, na stolíku u gauče byla láhev vína, dvě skleničky a i nějaké občerstvení. A uprostřed toho všeho stál Petr ve sněhobílé košili s červenou kravatou a černými kalhotami. V ruce držel nádhernou, bílou růži. Malinko se usmál a podal mi tu růži. Nevěděla jsem co mám říct, tak jsem mu jen se slzami v očích padla kolem krku. Potom co jsem se uklidnila jsme se posadili, Petr nalil do skleniček víno, přiťukli jsme si a společně jsme se napili. Po chvíli se písnička změnila na "All Of Me", kterou taky neskutečně miluju. Všimla jsem si, že Petr vstává a podává mi svojí ruku. "Zatancujeme si?" Já jsem neváhala ani vteřinu. Celou písničku jsme protancovali. Petr mě držel kolem pasu a ladně se mnou pohupoval ze strany na stranu. Já jsem měla hlavu položenou na jeho hrudi, ruce jsme měla na jeho ramenou a oči jsem měla malinko přivřené. Cítila jsem, jak mě i občas políbil do vlasů.

Celý zbytek večera jsme tancovali, jedli, pili a povídali si. Povídaní později přešlo v líbání a po chvíli i v muchlování. Petr umí být neskutečně romantický a vášnivý. Po chvíli jsme se začali navzájem vysvlýkat až do úplné nahoty. Chybělo mi jen jedno. Už jsem chtěla něco říct, ale Petr jen v prstech zašustil malým stříbrným čtverečkem. Jak to dělá, že je vždycky na všechno připravený? No nic. Ucítila jsem, jak mě chytnul za ruce a....vniknul do mě. Tenhle sex byl pro mě mnohem romantičtější než ten první. Po asi tak patnácti minutách jsme se navzájem udělali a svalili se vedle sebe. "Bolo to...." "Nádherný!" dodala jsem a věnovala jsem mu polibek na jeho dokonalý rty. On mi ho oplatil a přikryl nás dekou. Ještě před tím, než jsem usnula, jsem několikrát na temeni krku ucítila jeho rty. "Díky, za takhle nádherný večer!" zašeptala jsem. ----------------------------------------------------------- Bože, zabíjte mě někdo. Takhle trapně jsem se necítila ani při psaní 14. kapitoly prvního dílu. -,- :DD