Zvrácený osud

Chronický lhář

Vyčerpání mě uspalo a teď mě začala probouzet nezbedná ruka bloudící po mém těle. Usmívala jsem se i přes zavřené oči a převalila se na jeho tělo. Zareagoval okamžitě a políbil mě něžně na ústa. Náš polibek byl upřímný a lehký, jako by byl první a ne miliontý. Bohužel opilost z možné ztráty mě opíjela mnohem víc než racionální mozek. Na moment jsem zaváhala. Adrian mě dělal šťastnou a beze sporu jsem k němu patřila, ale v minulosti. Co když nikdy nebudu moc být sama sebou, když si ho zase pustím do srdce. Nebude lepší pro nás oba zapomenout?
„Co se děje, Maličká? Jsi ztuhlá."
Prohlížela jsem si ho. Dívala jsem se do těch známých očí, co mě sledovaly od dětství se stejným zájmem, ale vzpomínala jsem na ty doby, kdy tento pohled byl plný lásky, a srdce patřilo jiné. Respektive jeho tělo patřilo jiné. Ještě konkrétněji, jeho tělo patřilo skoro každé, kterou chtěl, ale já se nechtěla dělit a on to nedokázal pochopit. Tolikrát zazněla věta MILUJU TĚ a pro mě to byla fráze. Fráze, kterou opakoval, aby si mě udržel ve své blízkosti. Oči mi utekly k jeho tetování s mým jménem. Pohladila jsem své jméno a zkoumala každičký detail. Byla jsem zmatená. Cítila jsem Adriana jako obrovskou horu, která je sice nádherná a monumentální dílo určené k obdivu, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že je to jen dočasné a za tou horou je lepší nový začátek. Možná s Benjaminem a možná s někým jiným. Problémy, které mi přišly včera ještě neřešitelné, mi teď přišly jako prkotina. Adrian zopakoval svou otázku. Musela jsem mu něco říct. „Adriane, já nemám ponětí, co se to teď děje. Ještě před týdnem bych ti řekla s radostí, že jsem se zamilovala, ale od té doby se to několikrát posralo a zase napravilo, ale pointa spíš je, že... že teď jsi ve hře zase ty a já nevím, co mám dělat."
Podíval se na mě s pochopením ve tváři. „To je to tvé drama? Maličká, já ti říkal, že na tebe nebudu naléhat. Zažili jsme spolu hnusný věci, já vím, ale nestrpím, ten tvůj zubožený výraz. Řekni mi všechno." Pátravě jsem si ho prohlížela a hledala náznak neupřímnosti.
„Jsi si jistý, že to zvládneš, Adriane?"
„Maličká, nejsem puberťák, abych ti tady dělal scény a ještě ti víc zhoršoval tvé problémy. Pověz mi všechno." Ohromeně jsem na něj zírala a on jen tiše vyčkával.
„Víš, jak jsem to měla s klukama po našem rozchodu. Bála jsem se zamilovat, aby to nedopadlo jako s tebou..." Zkontrolovala jsem jeho pohled, ve kterém se značilo naštvání, trochu mě to polekalo, ale pak mi došlo, že není naštván na mě, ale na sebe. Zvláštní. „Užívala jsem si život. Nebrala ohled na svou pověst. Když jsem někoho chtěla, měla jsem ho, ale měla jsem zásady. Za prvé, musí být nezadaný. Za druhé, vždy s ochranou. Za třetí, nikdy nechci znát jméno. Vím, co tě napadá, KURVA, ale dřív jsem v tom neviděla nic zlého. Ty jsi taky spal s každou skoro, ale to je teď jedno. Jednou jsem na plese potkala kluka. Na první pohled mě upoutal. Je to tvůj pravý opak. Tvrdil mi, že je nezadaný. Vyspala jsem se s ním a po dlouhé době jsem zase cítila tu intenzitu sexu, tak jako dřív. Všechna pravidla byla splněna a já si myslela, že už ho nikdy neuvidím. Jenže pak mě mamka seznámila s Erikem a jeho synem a Erikovo syn je ten kluk z maturitního plesu." Adrian na mě vykuli oči. „Ty máš něco s Benjaminem?" Trošku mě zarazil jeho vyděšený tón.
„Ty ho znáš, Adriane?"
Adrian trochu zaváhal: „Jak se to vezme. Na svatbě nás seznámili, ale zběžně. Znám Samantu." Překvapením jsem ztuhla. Když Adrian řekne, že zná holku, věčinou ji zná intimně. Třeštila jsem oči a cítila žárlivou bolest ve svém nitru. Adrian pokračoval: „Nespal jsem s ní. Něco jsme spolu měli, ale nespal jsem s ní." Zachmuřila jsem se. Tohle vysvětlení by mi mělo stačit, ale nestačilo. Adrian to poznal. „Měl jsem volné dva dny a přijel jsem za rodičema. Skočil jsem rychle na nějakou párty, kde jsem doufal, že tě potkám, ale místo tebe jsem potkal Samantu. Známe se z minulosti. Bylo jí zle, tak jsem jí vzal na záchod. Tam pak přišel ten tvůj Ben a odehnal mě. Řešil bych to, ale přišla mi zpráva, že se musím vrátit na základnu do dvou hodin. Tak jsem odešel, ale podstatné je, že se mi Sam ozvala potom." Významně se na mě pohlédl a já vycítila nejistou. Jeho nejistou. „Adriane, řekni mi to! Oni se nerozešli?" Tělem se mi rozlila prázdnota. Adrian se zhluboka nadechl: „Rozešli, ale Samanta je těhotná. Těhotná s Benem." Kolem mě všechno utichlo. Zvednul se mi žaludek a já nevěla, co mám dělat, aby se mi přestala motat hlava. Adrian viděl mé zmatení a přitáhl si mě do náruče. Držel mě pevně a šeptala: „Jak ji znám z dřívějška, je velká pravděpodobnost, že Ben není otec, ale ona si tím je jistá." Pak ještě dodal „Ben o tom neví, Maličká." Temnilo se mi před očima, ale cítila jsem malou úlevu. Ben mi nelhal. Ta ironie mě rozesmála. Smála jsem se hysterickým smíchem a Adrian se mě snažil tišit. Ze smíchu jsem přešla k pláči. Adrian mě hladil po vlasech a kolíbal jako malé dítě. Začínala jsem znovu usínat. Ben nelže mně a já mu lžu o všem. Tak kdo je teď chronický lhář?