Smazala jsem Neznámého, mou nejčtenější knihu, a jen jsem vám chtěla říct... díky. Za ta čísla, která jsem překonala, za ty skvělé lidi, které jsem díky tomu příběhu potkala, za to, jak jsem se bavila u čtení některých komentářů, ale i za to, jak jste mi někdy mohli říct, co by se dalo zlepšit, protože to vy jste si určovali, jaká tato kniha bude, to vy jste jí dali tu slávu, kterou si pár těch měsíců užívala. A ano, i když to nebyla ta nejlepší věc, kterou kdy kdo viděl - ta kniha byla přece jen má první - tak bych neměla důvod ji mazat, jenže... Prostě to nebyl ten styl psaní, kterým bych se chtěla vydat. Neříkám, že někdy v budoucnu neudělám nic vážnějšího nebo tak podobně, ale teď (když opomenu mou rozepsanou knihu „I know him“) se chci prostě jen věnovat bavení lidí a tato kniha byla prostě něco, co se tomu úplně příčilo, navíc; za tu dobu jsem se celkem změnila a tohle jsem už prostě nebyla já. Nebo spíše nejsem. Jo, chápu, že si teď musíte myslet, že to až moc prožívám, ale - jak jsem řekla na začátku - opravdu hodně pro mě ten příběh znamenal. Takže ještě naposledy - děkuji Vám, mým čtenářům, děkuji spouště lidem, kteří mě podrželi, když už jsem s tím chtěla skončit, taktéž děkuji lidem, které jsem měla čest poznat a především děkuji hlavní hrdince Jessice, protože díky ní jsem zjistila, že pro mě Kája už nikdy nebude Neznámý (to je na dlouhý vysvětlování :'D).
Takže zatím se mějte a doufám, že Vás budu bavit ještě dlouho!
-Vaše Kranaška <3
(btw psala jsem to v rychlosti, takže se omlouvám za případné chyby, či věty, které by nedávaly smysl xd)
