Tichá Máří

O svém původu toho moc nevím. Celé dětství jsem prožila mezi hvězdami s pleniteli pod vedením Yondu Udonty, který se pro mě stal něčím jako otcem (i když je modrej). Tyto plenitelské schopnosti jsem pak hojně uplatnila v rané dospělosti, když jsem potkala Hana Sola s Chewiem a začala jsem s nimi pašovat všechno možné napříč galaxiemi. Naší spolupráci jsme ukončili v den, kdy jsem se dozvěděla, odkud ve skutečnosti pocházím. 
A tak jsem se ocitla na planetě Zemi. Jakmile jsem vytáhla paty z Falcona, hned se ke mně přihlásil můj táta. Jmenuje se Hefaistos a prej to ze mě dělá něco jako poloboha. No nemá můj tatík smysl pro humor? Nějaký čas jsem strávila v Táboře polokrevných, jenže já na jednom místě dlouho nevydržím, a tak jsem odešla na místo zvané New York, kde jsem narazila na bandu mladejch lidí, co nosili jen černou, kůži měli pokrytou zvláštními symboly a oháněli se něčím, čemu snad říkali andělská ostří. Prostě fakt divní týpci. A když se moje nestálé já opět ozvalo, odcestovala jsem do Londýna, kde jsem řešila případy se Sherlockem Holmesem a Johnem Watsonem, ale jen do té doby, než jsem stačila vše kolosálně zpackat a královna Anglie málem přišla o život (do tisku se to překvapivě nikdy nedostalo) a pod podmínkou, že opustím Spojené království, jsem to přežila i já, což se záhy ukázalo jako chyba, neboť jsem nechtěně otevřela brány pekla a Sam s Deanem (fakt super kluci) museli tuhle polízanici vyřešit za mě. 
Tohle všechno už je ale minulost a já se teď snažím sekat latinu. Většinu dní tak prosedím před televizí, čtu knížky, a poslouchám punkovou hudbu v domě Charlese Xaviera, jenž se mylně domnívá, že jsem mutant a kvůli své bezpečnosti tam musím zůstat, i když je to spíš naopak. Nevadí mi to, tady na Zemi jsou fakt skvělý seroše, a tak se moc nenudím. 
 ♥ 
♫ !PUNK'S NOT DEAD! ♦ no gods, no masters!