Toby

Jsem ráda že jsem tě tady na wattpadu našla. To že máš takovou empatii je úžasné. Nedovoluju si říct že jsem taky tak empatická ale v mnoha věcech ty lidi chápu, protože mám sama pár takových problémů. Vadí mi cizí doteky, jsem introvert a často bývám smutná. Je úžasné že jsou na světě lidé jako jsi ty. Obdivuji tvou tvorbu i empatii a doufám že budeš v psaní pokračovat, protože tvoje tvorba je to co jsem hledala.
          PS: nenasal bys prosím něco o mysofonii

Super tvorba. Cenním tě za pomoc při mém boji s úzkostnou, depresivní, panickou a fobickou poruchou. Všichni jsme jen lidé.

Člověk jako ty,se jen tak nevidí. Neznám tě,ale příjdeš mi jako hrozně uvědomělí člověk. Takový lidé jsou nejlepší,jen jich moc není xd
          A tvoje tvorba? Nechápu jak někdo může psát něco tak čtivého a zároveň to donutí člověka se nad tím zamyslet. Máš můj respekt :3

nechci ničí pomoc, pouze odpověd'. Už od mala nemám ráda dotyky jiných, objímání, pusy na čelo, do vlasů a na líčko, všeho toho se ne štítím ale jakoby bojím. nemám ráda když je na mě upoutána velká pozornost ale když si mě nikdo nevšímá tak se cítím zklamaná a odstrčená. byla jsem extrovert ale s narůstajícím věkem se ze mě stává čím dál tím větší introvert až mě to někdy děsí. Řezala jsem se a jednou jsem se pokusila i oběsit, pravdě podobně to bude traumatem který si neuvědomuji. Necítím tak moc bolest jako jiní, jednou jsem se omylem bodla nožíkem do nohy a to docela hluboko a všimla jsem si toho až jsem cítila že mi něco teče po lýtku a taky jsem testovala kolik toho vydržím takže mi asi dvanáct lidí z naší třídy dali facku, prostě si stoupli do řady a po jednom mi dávali facku, no ukázalo se že to skoro necítím a to se docela dost napřahovali. 
          
          co se mnou je?
          
          píšu ti protože se mi líbí tvoje tvorba, empatie a taky mě těší že něco takového jako jsou různé nemoci jako třeba demence dokážeš pochopit a z toho co jsem už od tebe přečetla tak v osmnácti už si dospěl což v jednadvaceti nedokázal ani můj bratr.
          takže doufám že mě pochopíš. Jiným se bojím to říct protože je znám osobně, ale cizímu člověku kterého nikdy nepotkám je lehčí to napsat.

Ahoj. Je už asi pozdě, ale... slyšel si někdy o thanatofobii?

Strašně moc tě obdivuji. Píšeš skvělé věci. A v některých jsem se i poznala. Sice taky píšu, ale na tebe nemám. Díky za vše.

Možná je zbytečné to psát..... a nemám právo o něco žádat .... ale..... potřebuju pomoct!!

Ahoj,tato zpráva pro tebe jistě nemá žádný smysl.A možná to jest být zbytečná zpráva.Nevím.
          Chci jen říct,že máš krásnou tvorbu a tvůj popisek jistě odpovídá spoustu lidem.(Jeden z nich jsem já.)
          Nežádám touhle (ne)zprávou o nějakou pomoc či radu (mě už pomoci není).Jen mám pocit,že by se mělo těmto lidem jako jsi ty,poděkovat.
          Jistě je spousta další lidí co píše velmi dobře,ale jsem ráda,že čtu (momentálně) tvou knihu ,kde nacházím jisté odpovědi (ikdyž mi nepomáhají) za což jsem vděčná.(divné že?)
           Podle popisku máš stejný názor jako já,možná se mi třeba i ulevilo,ale to není hlavní ,proč ti tu píšu.
          "Děkuji za tvou tvorbu"psát nechci,
          "Píšeš úžasně" psát ti též nechci.
          "Dík za "názory" co vkládáš do svého profilu" je možná ta správná věta.
          Ale "Děkuji" není správná odpověď.
          
          
          Snad jsi pochopil,co ti tím chtěl říci člověk jménem Nikdo.Proč jsem se vůbec obtěžovala ti něco napsat?Možná z nudy,která mě ještě neopustila.
          

Mě už nikdo nepomůže ...
          Ale jsem ráda, že někdo jako ty ještě existuje. Drž se svého životního cíle a nenech si ho ukrást temnými myšlenkami.

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli bys třeba nechtěl začít s nějakými motivačními básněmi.
          A taková menší chvála nakonec. Moc se mi líbí Bláznův deník.