Japonské Legendy A Další

3 Krátké Creepypasty

Vzkaz

 Nedívej se na mě jako na blázna, až tohle budeš číst. Nemám moc času, takže se pokusím všechno vysvětlit, jak nejrychleji to půjde. Všichni věříme, že nějaký "druhý břeh" existuje, že? Něco jako...další dimenze, kam odchází všechny duše zemřelých. Něco jako portál, kde čekají další věci a výzvy.

   Se stejnou vírou se teď obracím na tebe a doufám, že mě vyslechneš. Jsi ve velkém nebezpečí.Vy všichni jste! Lidé odchází na to další místo skrz náš svět, ale každá silnice má dva proudy, kterými se po ní dá cestovat. Nezapomínejte na to! Pro můj svět je už pozdě, ale vy všichni máte ještě šanci se zachránit! Když slyšíte pískání v uších, většinou to necháte být, jako nějakou změnu tlaku, nebo cokoliv jiného, na co se ve zprávách vymluví.

   Za těmito zprávami, ale číhají oni. Snaží se dostat do tvého světa a protrhnout hranici, mezi jejich světem a tím vaším. To je to pískání, co slyšíte, oni trhají hranici a mísí se s jejich vřískotem! Když vám začne pískat v uších, utečte! Musíte přežít!

   Sebe se ptám, jak jsem to tehdy mohl ignorovat...jak jsem mohl být tak slepý...Ale už je pozdě. Nevím, jestli se k vám tento vzkaz dostane před tím, než vás začnou pozorovat ve spánku a plížit se za vámi, čekajíc, až k nim otočíte záda. A já jen čekám, až vás napadne přečíst si první slovo z každého odstavce.

Napadlo tě někdy?..

Pamatuješ si na ty noci, kdy jsi se snažil(a) setřást ten pocit, že tě někdo sleduje? Že někdo stojí za každým rohem a pozoruje každý tvůj pohyb a může kdykoli zaútočit? No...

Ve skutečnosti je to pravda...

Ty pozdní noci, kdy ses rozhodl(a) kouknout za každé dveře, připraven(a) tam vidět mě, ale nikdy se ti to nepodařilo. Nikdy jsi neviděl(a) můj široký úsměv ani žluté zuby. Proč? Zapamatuj si, že jsem velmi tichý a pohybuju se velmi lehce. Když se ke mě otočíš zády, abys zkontroloval(a), jestli jsi pořádně zavřel(a) okno, přemístím se na nové místo, a to to, které už jsi zkontroloval(a). Tím pádem už na tom místě počítáš s mou nepřítomností, a uklidňuješ se tím, že si říkáš, že už to místo máš zkontrolované.

Ale jsem tam, schovávám se, pozoruji.

Napadlo tě někdy zkontrolovat strop?

Nebo když sis jednou v noci došel(la) do ledničky pro svačinku. Lednice zhasla, jakmile jsi zase zabouchl(a) dvířka. Několikrát ses otočil, aby ses přesvědčil, že za tebou nestojí má vysoká, hubená postava, připravená tě slupnout.

Napadlo tě někdy zkontrolovat prostor nad lednicí? Nebo když v noci drasticky odhrneš závěs sprchy a přitom víš, že se té paranoi nezbavíš. Napadlo tě někdy zkontrolovat okap?

Spící manželka

Opět přijíždím domů pozdě v noci. Vstupuji do domu a všechna světla jsou zhasnutá, jako obvykle. Moje manželka je už určitě v posteli a spí. Je pozdě a jsem unavený, a tak jdu taky do postele. Už se ani neobtěžuju rozsvítit světlo, mohl bych po svém domě chodit i slepý. Navíc nechci svou ženu vzbudit. Když se dveře otevřou, trochu zaskřípou a já si to jdu k posteli a nakonec do ní zalézám. Přitulím se k manželce a jednou rukou jí obejmu. I když vím, že spí, nějak cítím, jako by tu nebyla, i když jí objímám. A tak se pomalu vzdám spánku se svou životní láskou v náručí.

Pomalu se probouzím a zjišťuju, že manželka již není v mém náručí a ani v posteli. Otevírám oči a zjišťuji, že její strana postele je pokryta uschlou krví. Zpanikařím a podívám se na podlahu, kde jsou krvavé stopy a skvrny vedoucí z ložnice. Okamžitě se zvedám, následujíc stopy a hledajíc manželku. Jak se dostávám ke dveřím, ještě jednou pro jistotu zkontroluju ložnici. Jak se otočím, vidím svou kdysi nádhernou ženu rozřízlou a vykuchanou, přibitou ke zdi nad postelí. Vedle ní, byla na zdi její krví napsána tato slova: "Díky, žes mě v noci držel, ale příště by sis měl rozsvítit, když vejdeš."