Přijde mi to jako věčnost, co se můj život řídí slovem „normální". Žiji obyčejný život klasické teenagerky, můj dar měl i spolu s minulostí upadnout v zapomnění, ale nejde to. Snažím se, vzpírám se...je to zbytečné, začínám šílet. Věci se zkomplikují až moc rychle....Stopařka se vrací. Pokračování příběhu Stopařka :3 ...
Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co...
„Katie," upozornil ma tichým hlasom. Bolo to varovanie, že chcel svoju odpoveď; aby som začala brať situáciu vážne, no ja som to neurobila. Namiesto toho som sa na neho sladko usmiala, otvárajúc ústa - a to bolo všetko, čo som stihla urobiť. Pretože behom žmurknutia oka ležal môj batoh na zemi a ja som skončila nalepe...