*flashback*

Ona- neměla už nikoho.

On- měl nejspíš vše, na co si vzpomněl a chtěl jí dát vše, co jí na očích viděl.

*Flashback*

"Stejně si myslím, že jsi to tam všem natřela, miluju tě, jsi úžasná" nahnul se ke mě a políbil mě, já jsem se jen smála a řídila.

Nevěděla jsem, že když svým šéfům nadám, tak mě Alex bude chválit.

"Ale oni mě vyhodili z místnosti" uchechtla jsem se

"To jen proto, že už neměli jak argumentovat, tudíž jsi vyhrála" zasmál se, miluju jeho smích. Miluju jeho zelené oči. Miluju jeho.

"Jsem na tebe pyšný. I tvůj táta s mámou by na tebe byli pyšní"
"Děkuju, Alexi"
"To nestojí za řeč"
"Miluju tě, Alexi" krátce jsem se na něj podívala a pohled jsem hned vrátila na vozovku.

"Já tebe taky"
Jela jsme zrovna zatáčkou.
Najednou jsem cítila jen prudký náraz a tmu.

*The end of flashback.*