Prolog

"Kdo opravdu jsi?" zeptám se tiše. Nevím, jak zareaguje na má slova. Ještě jsem ho po tom všem neslyšela mluvit. Ty hrůzy, co jsem viděla, mi probíhají stále před očima. Připadalo mi, že jeho zelené oči svítí do tmavé místnosti jako jediný zdroj světla.
"To musíš zjistit sama," řekl stroze a odešel z místnosti.
Já opět zůstala sama. Zmatená a bez informací.