Prolog

Zjistit. Najít. Zničit. To jsou tři slova, kterými se Zoey a její kamarádka Cloe řídí už od svých patnácti let, kdy se oficiálně staly lovkyněmi. Zatímco všichni poklidně spí, ony noc co noc nasazují své životy a likvidují monstra, kterých se bojíme vždy, když večer zhasneme světlo.
Když se ale Cloe ocitne v nemonci, Zoey musí vyrazit sama na lov, aby zachránila další životy nevinných lidí. Jenomže co všechno se může změnit, když cestou narazí na dva lovce, kteří mají stejný cíl a ví toho o ní víc, jak ona sama?

***

„Co pak? Bojíš se, že ti bloncka zničí autíčko?" našpulila jsem rty a udělala smutný, psí obličej.

„To jsem neřekl," odvětil uraženě. „Jen říkám, že svoje auto nepůjčím kde komu."

„Jo, to jsme dva," souhlasila jsem, „každopádně radši nechci přemýšlet nad tím, kolik holek se vystřídalo na té zadní sedačce." Z nějakého důvodu mě bavilo ho provokovat, stejně jako on provokoval mě.

„Prosím?" přivřel krátce oči a jeho výraz jasně nasvědčoval tomu, že jsem se ho dotkla.

„Chápu, že jste pořád na cestách a nemůžete se moc vázat, ale určitě nežijete v celibátu," pokračovala jsem dál ve své provokaci.

„Vůbec mě neznáš," zamračil se a na čele se mu utvořila hluboká vráska.

„Pravda. Stejně jako ty neznáš mě," potlačovala jsem touhu na něj vypláznout jazyk, „a taky si o mě hned říkal, že div neudělám striptýz, abych se něco dozvěděla. Mám svoji hrdost, víš, Deane?"

„Proč... Proč jsi tak-," snažil se najít ta správná slova.

„Arogantní?" doplnila jsem ho s úšklebkem na tváři. „Chovám se k lidem přesně tak, jako se oni chovají ke mně. A to, že na tobě a tvém bratrovi Bůh s krásou a šarmem rozhodně nešetřil, neznamená, že půjdu před vámi hned do kolen."

„Takže jsem podle tebe krásný a šarmantní?"