Prolog

Obklopovalo mě naprosté ticho. Jen tupá bolest řvala od konečků prstů, mrzl jsem spolu s okolní krajinou. Nemohl jsem dál, únava mě doháněla rychleji než ta zrůda. Ulehl jsem do ledového sněhu, v duchu počítam krásné sněhové vločky. Necítím nic. Strach, zimu, bolest...vše mě opouští.