Prolog

Patnáctiletá Anastázie žije se svou mámou na maloměstě.Táta jí zemřel, když jí bylo deset. Má nejlepší kamarádku Noru a podle ostatních žije nudný život. Krásná a inteligentní Anastázie má však i své tajemství: umí zabít pouhým pohledem a její schopnost reagující na zoufalství a citové vypětí nejde blokovat.

▪ ▪ ▪

Tohle prostě není možný... Asi už jsem nejspíš blázen nebo co... Nebo že by nějaká zvrácená nebeská ironie ? Vážně nevím, kdo vlastně jsem...co jsem... Možná představuju něco jako ztělesněnou boží pomstu..? Jsem šílená... Šílená a smrtící...