-PROLOG-

Je tak neskutečně těžké, probouzet se každý den s pocitem, že ve škole zase potkám jeho.
Vidět jeho chladný obličej, pod kterým se skrývá nenávist.
Vidět jeho oči, které touží mě probodnout pohledem.
Vidět jeho založené ruce na prsou, u kterých není ani poznat, že už mě několikrát uhodily.
Zavzpomínat na to, jak jsem po něm dřív toužila. Jak jsem se mohla utopit v těch jeho krásných, modrých, pronikavých očí. Ucítit jeho vůni, když bych ho objala.
Proč se ke mně chová jinak, než k ostatním. Proč mě tak nenávidí.
Ale čti dál, více ti nemůžu prozradit.