Kapitola I. - Nemám sílu

"Zpomal, trošku! Prosím!" zakřičela jsem se slzami v očích. Bylo mi ale jasné, že nezpomalí. Ani na chvilinku. Proč by měl na mě také život čekat? Já ho musím dohnat a předejít sama, ale už prostě nemůžu. "Chápeš to, já už nemůžu!" zašeptala jsem a slzy mi vytryskly z očí a kutálely se po mých rozechvělých tváří. "Proč jsi tak krutý?! Proč?!"