Kapitola 1

Temnou chodbou jsem prošla dál. Po obou stranách řídce osvětlené chodby stály velké, dubové dveře. Snažila jsem se našlapovat opatrně, poslední, co jsem potřebovala, bylo, aby mě chytil. V posledních dveřích nalevo se ozýval křik a pláč. Zoufalý pláč. Zrychlila jsem krok, ale zamrzla jsem na místě, když se chodbou ozval výstřel. Celý dům padl do ticha. Jediné, co bylo slyšet, bylo mé splašené srdce a vzlyky, které jsem se snažila zadržet. Dveře se pootevřely a do chodby tak pronikl proužek světla. Začala jsem panikařit a místo toho, abych hned utekla někam daleko do bezpečí, schovala jsem se do pokoje po mé pravé ruce. Tiše jsem zaklapla dveře a vydechla. Avšak dech se mi zarazil v hrdle, když mi cosi kovového zatlačilo mezi lopatky. "Ale ale... Kohopak to tu máme?" Nemusela jsem se otáčet. Jeho pronikavy, svůdný hlas bych poznala kdykoli.... Chris...