Description
Stála jsem přímo tam. Stála jsem tam taky. V tu chvíli, kdy si všichni uvědomili jak moc jsme to tentokrát podělali. Možná to ani naše chyba nebyla, to nikdo neví. Stejně jako proč mu ten kámen jen tak dal, jako malému dítěti, co touží po lízátku na kredenci. Pak se to všechno zvrtlo. Celým tělem mi projel stud a uvědomění mé chyby, že jsem neposlechla Clinta a za jeho zády a zákaz utekla. Stalo by se to tak či tak, ale nemusela bych se koukat, jak pomalu moji nejbližší mizí. ,,Jeho" pavoučí pohled se mi navždy zaryje do paměti a ty nevyslovená slova, co jsme si nikdy neřekli, jakoby najednou proplula skrz naše těla do toho druhého. Pak si už pamatuji můj smích ze stresu, jako zástěnka smutku a Tonyho slzy v očích, když jsem pomalu zmizela i já. A bum za deset vteřin jsem opět tu..
prolog(přečti)
