𝐏𝐫𝐨𝐥𝐨𝐠

Maya se po smrti svého otce stále častěji uchyluje ke svým pochmurným myšlenkám. Utápí se v nich a zároveň se snaží pochopit svoje vnitřní pocity, které ji postupně rozbíjejí na kusy. Maya je rozhodnutá, že už si k tělu nikoho dalšího nepustí, aby o něj také nepřišla. Nikdy nemluví o tom, co se v ní odehrává, ale existuje člověk, kterému by se dokázala otevřít. Nemůže však překročit tu pomyslnou hranici, která ji od toho odrazuje.

Myslela si, že ví o jeho smrti všechno. Že ví, jak ho ztratila. Ale pravda je mnohem hůř snesitelná. Záleží jen na ní, zda ji přijme a posune se ve svém životě dál. Možná už však zapomněla, jak doopravdy žít.