Prolog

Ucítila jsem ledovou vodu, která mě při dopadu celou obklopila. Nadechla jsem se v naději, že se někde v mé blízkosti ukrývá kyslík. Chlad do mě řezal, jako nůž a kámen přivázaný řetězem k mé noze mě táhl stále níž.
Najednou jsem ucítila prudkou bolest. Staré rány se mi otvíraly, zlomené kosti znovu lámaly a hlava mi třeštila. Plíce jsem měla plné vody. Řezavá bolest po stranách mého krku, tupá bolest v obličeji, štiplavá po celém těle ztrácela jsem přehled. Do očí se mi draly slzy a proudily přes zavřená víčka. Myslela jsem, že aspoň smrt nebude tak bolet.

Na dlouhou dobu mě ovládla temnota.

A pak jsem otevřela oči.