prolog

„Neboj se," zašeptal a rozběhl se se mnou mezi dav lidí.

Jak jsi to dělal? Že když jsi mi řekl ať se nebojím, tak jsem se s tebou nebála. Když jsi mi řekl, že to bude v pořádku, tak mi bylo najednou líp a měla jsem naději. Naději, věc kterou bych teď nejvíc potřebovala. Jenomže mě teď neobejmeš a neřekneš, že to bude dobrý. Všechno se mění.

...

Věděla jsem moc dobře, že jsi do mě zamilovaný, ale já to tak nikdy moc necítila. Každý večer jsem nad tebou přemýšlela, nebyla jsem zamilovaná, jen jsem přemýšlela jak ti to říct. Že bys měl hledat jinou.
...

Jedná se pouze o fikci