Prolog

Černá křídla se mihotala v letmém měsíčním svitu. Modrý odraz pírek v kalužích mu způsoboval mráz na zádech. Všechno bylo najednou zpomalené. Jeho srdce, dech, i myšlení. Teprve po chvíli si uvědomil, že ačkoliv by měl panikařit, nevyšla z něj ani hláska. Klečel tu na kolenou v červené, stále teplé krvi svých kolegů a díval se do očí jemu. Vzduchem se nesl jen štiplavý pach střelného prachu a kovová vůně krve, která byla všude kolem. Všechny výstřely už ale utichly. Jediný zvuk bylo krákání kroužícího havrana na nebi, jehož hlas zpíval tichý rekviem padlým vojákům.

Betace a korektura @MaiaEileenP (do 20. Kapitoly)
Obálka @St3wiie