Description
Jsme lidé, ti nemají křídla, hledáme jiný způsob jak vzlétnout. Spatřit svět z výše, ta touha je stydlá, chcem z nebes na zem shlédnout. Nosíme masky každičký den, to podle lidského obyčeje. A budem dál prožívat jen další zlý sen, než se nám rozpadnou obličeje. Já nejsem výjimka, jsem totožný s vámi, bohužel to tak už bude. Dělám i věci co nejsou mi známy, jedině tak tady žít půjde. Kreslím si úsměv od ucha k uchu, červenou barvou, možná snad krví. S pestrými stíny na každém oku, skláním se k zemi tak jako vrby. Vraťte mi důstojnost zase nazpět, je nepraktický klaunův pláč. Tak prozraďte, co je to za svět, a co jsme my lidé vlastně zač. Horké slzy mi z očí kanou, každá v jinak barevném pruhu. Dobře vím, že téct nepřestanou, a na tváři mi tvoří duhu.
Všichni moji démoni
