1. část

„Mami! Můžem jít ven? Řekni, že jo!"

„Zachvilku, ano? Teď musím umýt nádobý a pak můžem. Jdi si zatím hrát."

„Dobře mami. Kde je vlastně táta? Měl přeci přijít už před hodinou, ne?"

Leskli se ji oči. Viděl jsem jak se na mě koukla tím smutným pohledem. Pochopil jsem.