Prolog

Svého syna jsem milovala nadevše, ale za tohle jsem ho proklínala. Nemohl za to, že onemocněl, ale přivézt ho do hor ne zrovna v ideálních podmínkách byl dostatečný trest za všechno, co jsem mu kdy neprávem vyčetla. A že toho bylo dost, ale věci, co by udělalo pětileté dítě, dělal jeho otec.
No a když jsem se ještě ve větší vánici bála jet zpátky domů, jeho trenér, Ben, mi navrhl, abych na noc zůstala a jela až ráno. Můj syn, Sam, ho podpořil a toho dne jsem zažila asi nejhezčí věc v životě. Po narození syna, samozřejmě.