PROLOG

...ŽILI ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI... Blbost, blbost, blbost!
Šťastné konce neexistují. Nikdy. V ničem. A především ne v lásce.
Rodiče se nám už od narození snaží do hlavy nacpat zkreslené představy o životě, aby nás ušetřily před krutou realitou. Ať už nás ovládá jakási vyšší moc nebo se nám věci dějí jen čistou náhodou, všechno to ,štěstí' se vytratí a zbude jen děsivý ,konec'.

Náš konec měl k tomu šťastnému také hodně daleko, přesto bych těch pár měsíců, které jsme spolu strávili, za nic na světě nevyměnila. Nebyla to zrovna procházka růžovou zahradou, ale přesto jsem ho milovala celým svým zlomeným srdcem. A v něm bude mít své speciální místo až do chvíle, kdy se naposledy nadechnu...