Prolog

Bylo to tak nečekané, jako rána z nebes, která Harryho dostala do kolen. Celý život žil smířený s tím, že nikdy nenajde svou omegu, kterou by miloval tělem i duší. Avšak osud rád míchá karty a to nejlepší vytáhne, když to nikdo nečeká.

Drobné tělo omegy, která se s grácií motala kolem statných alf, bylo pro něj něco fascinujícího. Věděl, že tohle je jeho omega a udělá všechno pro to, aby tomu tak bylo. Na tuhle chvíli čekal celý život a nenechá si ji utéct. Nevzdá se a bude o něj bojovat do posledního dechu.

A je mu jedno, co pro to bude muset obětovat.

Tohle je ticho před bouří.

***
Toho, že se nemohu pohnout, si všimnu, když se mé druhé zápěstí ocitne také nad mou hlavou. Obě mé ruce jsou uvězněny v pevném sevření jedné Harryho dlaně a já ze zvědavosti musím vyzkoušet, že vážně není možnost úniku. Vší silou se snažím z jeho dlaně vyprostit, ale s alfou to nijak nepohne, jen ji to donutí se ušklíbnout.

Představa toho, že mu nedokážu utéct ani se bránit, mi roznese vlnu horka skrze mé tělo, končíc u mého vstupu, ze kterého vyteče další vlhkost, která tvoří větší a větší flek na mém zadku. Harry by mě teď klidně mohl ošukat a já bych s tím nemohl nic dělat, jen to přijmout, jako správná omega. Harrymu zřejmě došlo úplně to stejné, protože se s úsměvem nakloní k mému uchu, které nejdříve olízne, než promluví.

,,Teď mi neutečeš, maličký."
***

{Knížka je psána již delší dobu, takže prosím berte ohled na počáteční kapitoly, které jsou nekvalitně psané s občasnou hrubkou. Po dopsání příběhu bude následovat velká korekce, kdy bude vše opraveno či přepsáno.}