Slova ze spaní

Víčka se zachvěla. Vypadalo to jako zatřepetání křídel motýla, který si není jistý, jestli by neměl před něčím prchat. Černé řasy už neznehybněly, oči se pomalu, namáhavě pootevřely. Nejdřív jen na úzkou štěrbinku, ve které se nedalo zahlédnout nic. Na chvilku se zdálo, že to vzdá, že opět upadne do podivného spánku. Ale ona ne. Odmítla podlehnout tak snadno.

Tentokrát oči otevřela úplně, i když pohybem nejistým a ztuhlým. Mezi řasami se objevily májově zelené duhovky bez bělma s protáhlou kočičí zorničkou, ospalé, letargické a skelné, přesto svým způsobem živé. Jako kdyby v sobě měly cosi, co všechny přesvědčilo, že jednou v nich spatří veselé jiskry.

Cover: @A_m_i_s