S tou nepatrnou nadějí..

Když člověk přijde o svůj smysl života, o věc, jež ho drží na nohou, není se čemu divit, že se pár let nato stane troskou.
O to silnější je návrat.
Je to jak s lidmi. Opouštět a odpouštět - jak se mají známí po letech setkat? Když ten jediný hluboký pohled vám podlomí kolena, a vy to znovusetkání musíte zvládnout s kamennou maskou?

PotC oneshot - nenavazuje na mé předešlé fanfikce