Description
Už nějakou dobu jsem ho pozorovala, jak s klukama hraje basket. Seděla jsem na lavičce s oprýskaným lakem, která stála u hřiště. Sledovala jsem každý jeho pohyb, ačkoliv jsem nechtěla, ale pořád mě to k němu táhlo, tak jsem se alespoň schovávala za to, že čtu. Zvedla jsem pohled, když zrovna dal koš. Holky pohledem svlékající je tleskaly a pištěly jako šílené, až mě z toho rozbolely uši. Ladné pohyby, které předváděl mě jen utvrzovaly v tom, jak sebevědomě se při hře chová. ,,Winn? Pojď si zahrát!" Zakřičel na mě můj objekt sledování. Gabriel na mě vycenil dvě řady rovných bílých zubů a já jsem na oko naštvaně práskla s knížkou, protože jsem doufala, že dnes si mě nevšimnou a já budu moci v klidu sledovat jejich hru a promýšlet si taktiku. Rezignovaně jsem zvedla zadnici a volnější triko s dlouhým rukávem jsem přehodila přes hlavu, pod trikem jsem měla schovanou sportovní podprsenku, ve které hraju. Svázala jsem vlasy do ohonu a rozeběhla se na hřiště. Naposledy jsem se rozhlédla, než se kolem mě všichni rozplynuli. Sebrala jsem Raffovi míč a zadriblovala jsem si, než jsem hodila na koš. Trefa. Sebejistě jsem se usmála a všimla si, že výraz všech holek, když si se mnou Gabe plácl, byl k nezaplacení. Ještě chvíli mi kluci dali prostor rozehrát se a konečně mohla začít hra. Nevnímala jsem nic, než míč, žádné problémy, žádné starosti, prostě nic.
I.
