Surrender the Night

Nade mnou, všude kolem, v každým centimetru prostoru, je tma. A i když je všechno tolik prosycený zvukama a zdi se pod nima přímo chvějou, vnímám to příšerný ticho víc, než během posledních dvanácti let. Něco na nás - něco v nás - je dneska jinak. Skoro smuteční, jestli chcete slyšet víc.
Potom asi přijde ta chvíle, kdy se ticho prolomí a svět za oponou a černýma dveřma se rozzáří v neonech světel. Moje srdce buší, jako by to bylo úplně poprvé a oči mi plní mlha, ruce se mi třesou. Najednou vnímám všechen ten křik, ruce zvednutý kilometry nad hlavou, poletující vlasy v tom šíleným bezvětří. Poslední nádech a my.