Prologue

Ona byla vždycky hezká, milá holka. Jediným jejím nedostatkem bylo to, že nemluvila s lidmi, ale jen se stromy. Chtěl jsem ji oslovit, umlčela mě ale přesně mířenou metaforou, jež mi rozlomila srdce. Každý den jsem ji sledoval, poslouchal jak rozmlouvá se stromy, jako by byla jedním z nich. Jak dýchá.
Sledoval jsem, jak tančí bosa v mechu a jehličí, když jsem to pochopil... Zaslechl jsem píseň stromu, splynul jsem s ním, vdechoval jeho výdechy, pociťoval ho.
,,Je to strom noci, můj oblíbený." promluvila a můj sluch poprvé zaznamenal hlas, který mě mohl doprovázet zbytkem života, ale nechtěl.

Cover by: @Irethis