Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.

Mé myšlenky a výmysly. Vše na co jen člověk pomyslí. Amatérem jsem to nezapřu a gramatické chyby nepopřu. Ale snažím se a zkusit to chci. Tak pokud máš čas a nebojíš se překročit fantazie zdi. Tak jen se začti, byť jen na chvíli. I za jedno přečtení mé srdce radostně zakvílí.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Byla to jen hloupá sázka. Jen hra s cílem ublížit a pokořit. Tak proč se to tak zvrtlo? Proč to není jen on kdo cítí bolest. Proč se to muselo stát zrovna mně. Proč se z předstírané lásky stalo něco víc. Proč jsem se do něj musel doopravdy zamilovat?

Život plný stereotypu nese plno výhod: 1. Nic vás nepřekvapí. 2. Jste si jistí, že když s nikým nechodíte, nikdo na vás ani doma nečeká. 3. Život bez překvapení a výkyvů. 4. Striktní dodržování pravidel zajistí postavení ve společnosti. Na druhé straně život plný nebezpečí a nejistoty, nese plno rizik: 1. Nikdy nevíte, co se stane. 2. Mnoho stresových situací. 3. Příliš vysoká hladina adrenalinu. 4. Nemáte žádné zázemí a reagujete na věci, až když je třeba. Co se stane, když se tyto dva naprosto rozdílné životy dvou lidí spojí? Nebezpečí nabouralo řád pravidel a zprvu nevinná lež se může stát obrovským břemenem. Má vůbec láska šanci? ----------------------------------------------------------------- -příběh je volným pokračováním Už nejsem dítě! - není nutné předešlou knihu znát -příběh psaný ve spolupráci s @Hanka124 - jedná se o yaoi - vztah dvou mužů, vyskytují se zde i sexuální scény

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Kratší, na sebe nenavazující příběhy, které se týkají především tématu homosexuality.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...